Často vidím rozčílené články, kolik lidí se teď věnuje psychologii a nejsou odborníci, protože u nás v ČR je odborník jen klinický psycholog a psychiatr…
Na druhou stranu tu máme psychiatrické kliniky pro děti, které vypadají hůř než vězení, učitelé jsou zoufalý z narůstajícího počtu depresivních žáků a nejen depresivních, na středních školách se řeší pokusy o sebevraždu rozhodně častěji. Atd, atd.
Mohu vycházet jen ze své zkušenosti. Když jsem po gymnáziu šla na VŠ, dělala jsem přijímačky i na tu jednooborovou psychologii, nedostala jsem se pro velký počet uchazečů, testy jsem splnila. Takových nás bylo stovky. Přijímali odhadem tak 20 lidí ročně. Nevím samozřejmě přesně, už je to dávno.
Dostala jsem se na Plzeňskou pedagogickou vysokou školu na obor učitelství psychologie. Bylo nám tehdy řečeno, že můžeme být školní psychologové nebo psychologové v pedagogicko – psychologických poradnách. Jenže psychologická komora to zatrhla, a tak tady běhá, mým odhadem tak 600 odborníku na učitelskou psychologii, kteří učit psychologii nepůjdou neb není kde a na pomoc škole nejsou kvalifikovaní. Klinický psycholog pro školství také pracovat většinou nechce. Dodělat si, doplnit si vzdělání není možné, pouze znovu studovat VŠ a není možné dálkově.
Máš správný papír?
Sama jsem si zvolila být průvodkyní osobního rozvoje, na to kvalifikovaná jsem. Vydala jsem se cestou nevšední a musím mít odvahu to ustát. Psychiatricky nemocné lidi neberu, všude to mám uvedeno. Ani to není můj cíl.
Jen když se kritizuje, kdo všechno pracuje s lidmi. Proč tady nemáme každý rok vystudované velké množství psychologů?
Zájem z pozice žáků si myslím, že by byl, a nejsou to všechno narušení jedinci. Před 16 lety jsem začala pracovat na Krajském úřadě, měla jsem na starosti cca 250 základních škol v kraji, i tehdy to byl problém. Za tu dobu tady mohlo být hodně psychologů.
Chápu, že možná není kapacita škol to odučit, ale věřím, že by se řešení najít dalo. Například v Německu mají možnost rekvalifikace. A klasifikaci na to jakými problémy se kdo podle délky studia zabývá.
Přála bych si rekvalifikace v ČR, třeba 3letým dálkovým studiem. Možnost odborné podpory. Větší spolupráci. Ne, hádání se kdo je lepší, jestli ten či onen. Mám pocit, že v tom jako ve všem hrají roli i peníze.
Pestrá škála tu je a je třeba s ní pracovat
Ano jsou lidé, kteří nemají o duši ani páru a učí, jak se o ni starat, stejně tak znám příběhy o psycholožkách, které radí, ženě, které je manžel nevěrný, že si za to může sama, že s ním měla málo sexu, jenže ona tak nějak byla po operaci dělohy.
Takže to je prostě o lidech, jako všechno. Může být někdo perfektní léčitel a někdo opravdový šarlatán. Viděli jste film Šarlatán? Může být někdo nekvalifikovaný učitel a mít hluboké pedagogické dovednosti, být pro děti motivační a může být Mgr. Učitelka, která terorizuje děti. Může být psycholog, který má obsedantně kompulzivní poruchu a nepřijde se na to a výborný NLP kouč, který postaví na nohy spousty nesebevědomých jedinců. A taky prasácký guru nebo kvalitní odborník na TČM.
Škála je pestrá a není nutné ji zjednodušovat.
Jsem pro odbornost, ale ne úzkoprsou. Jsem pro důležitost osobnostních rysů lidí v pomáhajících profesích, neznamená to, že tito lidé nemají svůj osobnostní růst. Zároveň se musíme všichni učit kritickému myšlení z více vrstev kontextů, abychom nevěřili každému.
Co si tom myslíš ty?
Zajímala by mě debata k tomuto tématu. Zkušeností klientů i odborníků.
A já si teda udělám další papír, tentokrát na šamanismus, který mi je v ČR k ničemu, ale opravdu se moc těším, znalosti odbornost a zkušenosti Dr. Alberta Villolda psychologa, antropologa i univerzitní profesor byl a napsal asi 20 knih. 🙂
